JE TŘEBA SE BÁT RTUTI Z ROZBITÉHO TEPLOMĚRU?

Prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc.

TOXIKOLOGICKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO (TIS) pro Českou republiku, fungující již více
než 60 let v nepřetržitém provozu na Klinice pracovního lékařství Všeobecné fakultní
nemocnice, mívá ročně kolem 300 dotazů na rtuť, z toho 85 % se týká akutní konzultace při
rozbití rtuťového teploměru.
Tyto teploměry se již neprodávají, avšak běžně se vyskytují v našich domácnostech, protože
měří spolehlivě a jsme na ně zvyklí.

OTRAVU Z ROZBITÉHO TEPLOMĚRU JSME U NÁS DOSUD NEZAZNAMENALI,
PROTOŽE MNOŽSTVÍ RTUTI JE ZDE VELMI MALÉ A LZE JE ODSTRANIT.

VDECHOVÁNÍ PAR
Proč se vlastně rtuti obávat ? Tento tekutý stříbřitě lesklý kov působí jako kumulativní jed,
který se z těla vylučuje velmi pomalu (polovina se vyloučí přibližně do 60 dní). Po
dlouhodobém vdechování vysokých koncentrací rtuťových par se může rtuť v těle hromadit a
po několika týdnech až měsících vyvolat otravu s poškozením nervového systému a ledvin.
Po rozbití  jednom teploměru se však vysoké koncentrace nevytvoří a otrava nevzniká.
Intoxikace rtutí jsou v České republice velmi vzácné a objevily se po nehodách v laboratořích
a při poruše barometrů s velkým množstvím rtuti. V domácnostech se u nás nevyskytují.
Historicky byla známá otrava u kloboučníků, vyrábějících plst z králičí srsti pomocí dusičnanu
rtuťnatého. Byli známí tím, že jim z těžkého zánětu dásní chyběly zuby, trpěli třesem a
psychickými problémy („mad as a hatter“). Byli trvale nervózní, konfliktní, měli převrácený
spánkový režim a poškození ledvin.
V současnosti již otravy rtutí dokážeme úspěšně léčit pomocí chelátotvorných antidot.

POŽITÍ
Nejčastější nehodou u dětí je požití lesknoucích se kuliček rtuti. V tomto případě k otravě a
ohrožení zdraví nedochází. Tato forma rtuti se ze zažívacího traktu nevstřebává a projde jím
rychlejším tempem. Neúspěšný byl proto také sebevražedný pokus muže, který požil rtuť ze
4 teploměrů a měl jen nepříjemné zažívací obtíže.
Ani s otravami organickými sloučeninami rtuti, kde zdrojem mohou být mořské ryby z
kontaminovaných mořských oblastí, se v České republice nesetkáváme. Při pochybnostech
lze souvislost zdravotních obtíží s expozicí rtuti ověřit pomocí stanovení koncentrace rtuti v
krvi (akutní otrava) nebo v moči (subakutní a chronická otrava).
V případě, že byste Vy nebo někdo jiný byli vystaveni dlouhodobému působení rtuti a měli
zdravotní obtíže, kontaktujte svého praktického lékaře.
Další informace poskytneme na čísle Toxikologického informačního střediska 224 91 92 93.

Kontakt na toxikologickou laboratoř pro případnou analýzu rtuti v krvi nebo v moči:
Mgr. Štěpánka Vlčková, CSc.: vedoucí Toxikologické laboratoře Kliniky pracovního lékařství VFN,
Na Bojišti 1, Praha 2,
tel. 224 964 635 v pracovní dny v době 7-15 hod,
e-mail This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.